V hmotné sféře, kterou jsme schopni svými smysly vnímat, patříme k nejinteligentnějším tvorům. Říká se, že lidský duch je schopen vzlétnout až ke hvězdám. Člověk je schopen obrovského citu, dokáže se vcítit a pochopit nesnáze druhé bytosti. Dokáže si uvědomit svým vědomím svou omezenost a nekonečnost prostoru. Je schopen pomocí intuice vymyslet nové věci, které mu usnadňují život a pomocí své inteligence dokáže postupně poodhalovat skryté záhady, které ho obklopují.

I přesto, že jsme schopni si uvědomit obrovskou hodnotu života, nedokážeme na planetě Zemi, která je nám čím dál, tím více, těsnější, nastolit a udržet trvalý MÍR. Neustále si vytváříme nepřátele a poukazujeme na to, co nás rozděluje, místo toho, abychom si uvědomili a hledali to, co nás spojuje. Pokaždé jsem naplněn úžasem, když si uvědomím, jakého technického pokroku lidstvo dosáhlo za posledních 100 let a v duchu si říkám : „Kéž by zároveň s technickým pokrokem učinil člověk i vnitřní - duševní pokrok“. Žijeme v éře obrovských technických možností a přesto náš osobní život postrádá „vnitřní radost a štěstí“.

Vynakládáme až 70% našeho volného času na to, abychom si zajistili své životní potřeby. Život, který vedeme z nás vytlouká poslední zbytky „lidství“. Naše celodenní snažení podřizujeme efektivizaci nástrojů a procesů vedoucích k dosažení zisků, které nám zajistí prostředky na dosažení a naplnění našich potřeb. Celý systém nás postupně otupuje. Den po dni se stáváme apatičtější k tomu co se děje kolem nás a v nás a nakonec přicházíme i o kontakt se svou duší výměnou za něco co se zdá být logické a co přinese rychlý a zaručený zisk. Kupujeme si různé levné, ale i drahé záplaty na naší „černočernou díru - prázdnotu“ uvnitř nás samých. Hodnotíme lidi podle toho jak jsou oblečeni a ne podle hodnot, které uznávají, života který dennodenně žijí a skutků, které dennodenně činí. Dokážeme se smát a cítit nenávist k někomu, kdo není stejný jako mi sami. Stačí k tomu jiná barva pleti, jiné oblečení, jiná délka, či barva vlasů a již máme objektivní důvod abychom vůči někomu cítili nevraživost.

Abychom vedli život ve „vnitřní a vnější rovnováze“, byla nám lidem, v návaznosti na životní prostředí, dána různá náboženství, ve kterých je obsažena „esence humanity“ ve formě základních mravních pouček. Čím je člověk schopen vyššího uvědomění, tím více ctí a intuitivně si osvojuje tyto základní a universální pravidla. Je zarážející, že nám, vyspělým tvorům, chybí základní návyky a uvědomění, které naopak jsou součástí základních hodnot mnoha národů, které stále nazýváme „primitivní“. Je nutné si uvědomit, že různorodost forem života, představuje jedinečný a unikátní životaschopný systém. Životaschopnost tohoto systému závisí na každé jeho složce. Člověk by si měl uvědomit svou jedinečnost, ale také sounáležitost se vším, co nás obklopuje. Měli bychom se pokusit najít vnitřní vyrovnanost se sebou samými i s okolím.

Trpíme v současné době mnoha neduhy a odhazujeme žhavý uhel, který nám propaluje ruku, pryč. Schováváme se za svou malost a zcela nevyužíváme svých lidských práv. Říkáme si, že jsme jenom obyčejní lidé a tudíž nemůžeme zvrátit chod zajetého gigantického stroje a čekáme na „někoho“ kdo „to“ udělá za nás. A tak schvalujeme vyšší výdaje na zbrojení a zabezpečování našeho bezpečí. Pořádáme „novodobé křížové výpravy“ ve jménu humanity a přitom nepřítel je stále v nás samých – v naší mysli. Nic není jen černé a bílé, neboť v černé je obsažena bílá a v bílé černá jako v symbolu Jin a Jang. Žádná akce nemá jen jednostranný dopad a vše je navzájem spolu propojené. V každé válce prohrává na celé čáře lidskost a humanita. Myslím, že stále máme po ruce vše co potřebujeme, abychom se stali „lepšími lidmi“a tím učinili náš společný život zde, lepší. Stačí jen chtít. V hmotné sféře, kterou jsme schopni svými smysly vnímat, patříme k nejinteligentnějším tvorům. Říká se, že lidský duch je schopen vzlétnout až ke hvězdám...